Jak je těžké se postavit na vlastní nohy mi zrovna včera ukázala jedna máma s dítětem dokonale. Klukovi bylo 2,5 a byly u mě už potřetí. Pokaždé to bylo na půl hodiny. Děti ukazují chyby dospělých tím, že je kopírují a zesilují.
Postavit se? Dělají se přitom chyby. Ty pak bolí.
Poprvé přišel s mámou, kvůli akutním bolestem a kvůli chybnému držení těla, vyvaloval břicho, zakopával a měl jednu nohu vtočenou.
Pokud se batole postaví na nohy a chodí, ještě nemusí být vyhráno. Musí to ještě i opticky nějak vypadat.
Měl deformované tělo na první pohled. Bylo i vidět, že ho trápí nějaká bolest, jenže skoro nemluvil ještě. Už měli nějaké to běhání po doktorech za sebou a jak mě viděl v bílém a na poliklinice, tak měl paniku a strašně se bál na lehátko. Nijak jsem na něj nespěchal. Jak se podařilo, že si na chvíli lehl, stačilo mi vždy několik vteřin a měl srovnané klouby na dolních končetinách a já měl přehled, o co jde.
První zkouška chůze dopadla dobře, už po pár krocích jsem viděl ten známý údiv, že se jde o hodně lépe a bolest je pryč. Pak přišel i známý pohled do očí s úsměvem a vděčností. A bylo to. Bylo mi jasné, že od teď začne lepší spolupráce. Potřeboval jsem toho zjistit ještě hodně Dornovou metodou a i jinak o trupu a jeho pohybech, ztaženosti svalů, tuhosti a chybných pohybových návycích. Druhá návštěva probíhala za jeho čím dál větší pobavenosti až nakonec nechtěl ani odejít.
Co je základem pro nápravu vzpřímení těla? Dobrá spolupráce, bez ní se každý jen plácá
Takže včera přišel, po půl roce od poprvé, zaměstnaný sám se sebou, trochu zakopával. Když si lehal na lehátko bylo vidět při začínajícím náklonu hlavy, že ho asi bolí krk. Měl strach si lehat na záda. Krk se úplně jemným pohmatem potvrdil, že vzadu má akutní bolest. když lítá pořád po doktorech, včetně ortopéda, tak nic moc a že bolesti nikoho nezajímají?
Pro moderní medicínu není bolest absolutně žádný problém, to jen lidi mají pořád nějaké.
Držení těla se mu za ten půlrok zlepšilo a vtočení nohy je prakticky pryč. Komunikace s ním byla dokonalá. Říkal mi kde to bolí, už mluvil lépe, i když málo. Překvapoval mě svou vnímavostí a pohotovostí. Udělali jsme cvičení jako minule, avšak jeho zájem byl větší a ani nečekal na pobídky ke cvičení. Šlo to jako samo od sebe, znám to, ale ne vždy se s tím setkávám. Cviky tím udělaly ve způsobu provedení a dotažení opět během té půlhodiny značný pokrok. Tím se mu zlepšilo opět o něco držení těla. Nabral novou formu.
Každý nese zbytečně jen tolik, kolik si sám naloží
Jeho matce jsem oživil v paměti aktuální hlavní cvik a řekl jí ať ne něj přitom netlačí, protože by se mohl naučit vytvářet vždy protitlaky. Z perfektně účinného cviku se tak stává pravý opak, cvik zátěžový a celou věc zhoršující. Jde o to naučit se dávat správné důrazy, správným směrem a časovým průběhem s celým tělem. Jde o to v každém věku, při učení chůze, při narovnávání kdykoliv později a na stáří to rozhodne o rychlosti úpadku.
Na závěr jsme provedli zkoušku chůze. Viděli jsme jak jde lépe. Šel k mámě, ta mu upravila kalhoty a od mámy odcházel hůř.
Chybné pohybové návyky bohužel vznikají zoufalou nevědomostí od dětství!
Upravovala ho ve stoje a mají to už sehrané, tak že se opře do jejích rukou břichem. No a co se stane? Správně. Břicho se zase vyvalí ven. Zhoršování držení těla jde snadněji, než zlepšení a děje se tak běžnými každodenními úkony.
Matce jsem to tak vysvětlil. Co se stane dál s vyvaleným břichem? Naohýbá to páteř, klidně skřivý do všech stran. V době růstu mohou špatně růst obratle. V době růstu vznikají i takové chyby, které pak už nejdou nikdy narovnat. Všechno to přetěžuje svaly, které se s tím musí pořád vyrovnávat a dřou a dřou. Ta dřina není vidět, ale probíhá zbytečně a dokonce i v leže. Není možné se uvolnit ani vleže, natož ve stoje, při chůzi, sportu. Pohyby mají jiný průběh a to rozhoduje o lepším a horším sportovním výkonu.
Jde o váhu domnělou, nebo skutečnou?
Zajímavé je, že ti, co chtějí meditovat v leže, tak mají přesto pořád co dělat s uvolněním se, které ne a ne přijít. Někteří jsou z těchto důvodů už chronicky unavení, nebo vyčerpaní. Mají výdej energie, i když nedělají nic. Ta námaha funguje navíc za špatných důrazů, které celkově situaci zhoršují. Je taky větší výdej a příjem energie, takže větší hlad.
Ve stoje to vypadá také zajímavě. Je to ohromná námaha stát rovně, ani to nejde. Čím víc je to všechno ohnuté, tím víc to nesou svaly a opět dřou a dřou pro nic za nic. Pozor někomu se časem páteř promění v ohnutou kolejnici. Já to rovnám denně a na tom příměru si trvám. V takovém případě to ohnutí sice drží tuhá páteř. Vápenatí to, ale tím není vyhráno. V životě to není s vyhlídkou na nějaké narovnání se s vlastními silami, to spíš rupne. Tělo se nenarovná ani samovolně v tomto případě, protože tělo k tomu potřebné pohyby už dávno zapomnělo. Proto také žádná metoda neudělá v tomto zázrak na poprvé. Ohnutá a tuhá páteř je proto náchylná na těžké úrazy a výhřezy.
Vliv neinformovaného prostředí
Nikdo po vás vlastně nechce, abyste se takhle dřeli sami se sebou. Jsou tu jen našeptávači, ale nikde žádné příkazy. Jenže jaké příklady a znalosti okolí nabízí? Mě děsí, že je 21 století tak tupé, jedním slovem středověk. Jenže pokračovat v tom znamená sebelikvidaci. Jak jedince v průběhu několika let, tak celků během několika desetiletí. Děti mají čím dál častěji pohybové potíže, protože mají špatné příklady z okolí. Vždyť všichni okolo dřou, tak se dřou taky. Ten proces se urychluje. Když je máma od svých 20. dřevorubec, tak dítě třeba už od narození taky. Takové dítě ve svých 2,5 letech má svaly jak dřevorubec, tuhé a bolavé. Další problém je, že se doma neumí masírovat. Dělají to agresivně, neví jak. Lepší by byly jen doteky, kdyby věděli jak. Běžně neví co a jak s doteky a tím se časem stanou nezajímavými a raději se dotýkají stále méně až vůbec.
Potřebné informace jak si pomoci jsou dnes k nalezení, jenže jejich zpracování trvá desítky let. Většinou je každý zpracovává s velkými chybami. Každá chyba pak i bolí. Dá se říct, kdo umí sedět, umí i stát a chodit. Když je správně jedna věc, tak i to ostatní. To by mělo povzbudit zájemce o tuto jógu. Musí se značně zvládnout dolní končetiny, i když v klidu a také trup.
Reiter 8.21