Vývoj bolesti bylo pro mě jako pro maséra vždy tématem č.1 a bral jsem to jako opravdovou osobní i životní výzvu.
Zcela rozdílní lidé mají stejnou příčinu ve vývoji bolesti
Už nějakou dobu jsem nenapsal na mé stránky nic nového, jen jsem něco plánoval. Posledním šťouchnutím byly poslední dva dny, kdy mi pod rukama prošla taková sestava lidí, že na nich dohromady byl vidět vývoj bolesti v dlouhém časovém horizontu přes 50 let a bylo to až do očí bijící. Přišel mladý fotbalista, dva středního věku a seniorka cca 80 let. Každý by si myslel, že seniorka je na tom nejhůř a poprvé přišla o holi, to sice ano. Co bych jim vzkázal všem jednou větou?
Myslíte si, že každý pohyb je zdravý? Cvičení, že vždy pomáhá? Zapomeňte
Máte 10 lidí a každý vám stejný cvik zacvičí jinak. Jinak víceméně neefektivně. Je chůze vždy zdravá, když ze 100 lidí nenajdete dva, co jdou stejně? Dělají to již uhnízděné bloky v těle, které se budou dál rozhodně vyvíjet a ne že sami odejdou, jednou. Proto je tu oprávněný předpoklad , že stejným jedincům půjde stejný pohyb i cvik stále víc neefektivně každých dalších 5 let. Stářím to není.
Vidím významnější vliv, než stáří. Jsou u mě mladí sportovci a přímo ještě hýří zbrklou neefektivitou. U nich to vypadá jako nerozum Máte sportovce, který je celý hr do všeho, i do cvičení zrovna. ale to, co je třeba, to just neudělá, protože se to vymyká jeho stále doposud posilovaným zvykům. Zvykem bývá nejen ono hr, což bývá na hranici , nebo přímo určitá surovost a může to být naopak i naučená opatrnost, malátnost…
„Lepší technika cvičení se sama většinou fakt neobjevuje a z videa ji většinou nepoznáte, ani když bude slovně perfektně vysvětlena. Přijďte raději osobně.“ Egon Reiter
Jako hlavní problém, který brání efektivnímu postupu při cvičení a obecně při pohybu, tak vidím nesoustředěnost, nezájem o tělo a to s věkem nesouvisí přímo. S věkem soustředěnost často klesá, to pozoruje asi každý. To sice ano, ale důvody se lépe vysvětlují v józe, než zase ono medicínské, to je stářím, nebo genetikou.
Tam kde je nezájem o tělo tam to bolí
Naopak kde zájem o tělo je, tam se i najdou mechanismy, které umí problém daného místa posunout dál. Tělo je schopné zpracovávat problémy, jen se stává to, že je zapotřebí pomoct přímou asistencí při cvičení. Čekání a optimistické, či rezignované čekání vede spolehlivě směrem ke degeneraci.
Pokud třeba něco bolí, nebo brní noha, nebo ruka, no tak všechno , co se doposud dělalo nestačí, bylo to špatně, nebo málo. Bývá to kolísavé? Tím spíš to láká k čekání , že to saze přejde, pořád znovu měsíc, rok, 20 let klidně a pořád to kolísá.
Další vývoj bolesti odvrátí přeci jóga
Nebo ne? Někteří dělají jógu jako sport zase a strečink, takže soustředění berou povrchně a co je to potom za jógu? Na jednu stranu se pak nemůžou divit, když jim to nepomáhá. Jenže v tom množství protichůdných informací a rad? Jóga se soustředěním, jak ji chápu já, se vyznačuje uvolňováním a cvičením především o samotě, ne že se musí nejdřív do tělocvičny zase. Samozřejmě vzájemná pomoc může být perfektní a taky intenzívní. No ale pořád chodit do tělocvičny, ne doma?
Masáže pomáhají a pomáhají a zase pomáhají
a co na to vývoj bolesti?
Často lze číst , že na to masáže nejsou a na tamto a toto nejsou. Často píšou něco o masážích ti, kteří o nich nic neví. Například se někomu nezdá, že se potíže při masážích přesouvají. Jenže to je prostě fakt který se dennodenně na těla odehrává. Na těle se přesouvá napětí běžně a to může být přesun potíží, které cítit jsou, ale třeba také cítit nejsou. Sportem se třeba odvede napětí nahodile z trupu a končetin. Bývá to cítit jako super akce, pocit skvělý , endorfiny štěstí prýští hurá a napětí se nahrne třeba do obličeje, někam do prstu, do pánve atd. Tam se to napětí hromadí, až je to třeba najednou z ničeho nic cítit nejdřív jen jako trochu nepříjemné. Bez těch endorfinů apod. Ti co masáže dělají denně, tak o tom něco ví. Počítám s tím dopředu, že se tak děje a rozděluji si práci na těle v čase a na jednotlivé úseky.
Každý má na sobě mapu bodů, které bolí na tlak více a ta se masérským propracováním těla mění. Není to tak, že každého bolí určité místo stejně a v čase pořád stejně. Anebo, si někdo mylně myslí, že stejné místo dokonce musí každého bolet! Vnímavý masér s touto mapou nějak pracuje, určitě ji nemůže neomezeně ignorovat, to by masírováním způsoboval opakovaně bolest.
Masáže jsou ideální každodenně
ptají se mě jak často ke mě přijít na masáž? Podle potřeby a to je individuální, podle zátěže a podle ambic do jaké formy se kdo chce dostat a jak rychle. Závislost na masážích z pohledu závislosti je blbost. Někdo o tom taky tak mluví.
Na mě si zpočátku vytvořit závislost tohoto typu je dobré, ale to je vzácnější jak šafrán a východisko existuje, ale ani pak to není vzdání se péče o tělo. Nazývám to systematickým zacházením s tělem, který by měl opravdu každý do svého života zařadit zavčas.
Zlomová období ve vývoji bolesti
Při výběru sportu, který se pak dělá nejen vrcholově, ale i sporadicky, některý sport je vyloženě pro někoho nevhodný.
Totéž platí pro výběr zaměstnání, měla by tomu odpovídat i péče o tělo a nejen cvičení, ale i patřičné masáže.
Ve věku 35 let lze ještě v ojedinělých případech tělo vybranými technikami zbavit rychle bolestivých bodů, i když jde v tomto o chronicitu trvající více let, ale je už i dost věcí, které napoprvé už nejdou.
Období nemoci je pro někoho fakt problém se chovat jako nemocný a jít taky marodit. Důkladně doléčit, tomu někdo nerozumí, co to vůbec je.
Senioři kolem 70, kteří se neudrží ve stoje na jedné noze a nebo neumí ležet na zemi pohodlně a také se ze země zvednout prochází vážnou pohybovou krizí, i když chodí sedí a vypadá to pořád stejně a že se nic neděje. přitom na to lze přijít včas a snadno to pak i řešit, ale tragicky se to zanedbává.
V určitých okamžicích života bez ohledu na věk se stává bolest různě uvědomělou osobní volbou hlavně při jejím přechází do chronické bolesti, chtěl bych tímto článkem varovat před rezignací a víc se v této věci angažovat.