Příklad aplikace Dornovy metody z počátku mé praxe – DŘEVORUBEC:
Na začátku mé praxe Dornovy metody jsem přímo na chodbě odlapil jednoho známého, který čekal na něco a měl zrovna čas. Zmínil se, že ho trochu něco bolí, byl to dřevorubec a byl zrovna i v montérkách. Proto nechtěl ani dovnitř, ale byl v čistém a přesvědčil jsem ho, že o nic nejde, Dornova metoda bude super rychlá a nemusí si nic svlékat ani sundavat boty.
Ve stoje a pak na lehátku jsem změřil odchylky a hned jsme zacvičili patřičné cviky, Každý s 2-3 opakováními. Cvičili jsme jen tam, kde byly odchylky. Tím jsem se nezdržoval a celé to trvalo 10 minut. Některá místa jsem zkoušel na tlak a bolelo ho to více, než jen jak skromně říkal na chodbě, že málo a že dobrý. Přiznal, že má v práci potíže s vracejícími se bolestmi.
Jak se poprvé postavil na nohy, cítil značné změny. Cítil změnu ve stabilitě a zlepšení, jako celkovou úlevu. Pak zjistil při prvních krocích a pohybech i to, že drobná pnutí a pobolívání různých míst přestalo. Byl překvapený, že to šlo tak rychle a že je vůbec možné něco tak změnit.
Po několika měsících, co jsem ho opět viděl, mluvil o tom stále jako o zajímavém zážitku a že to v práci bylo hned lepší a vydrželo z toho dost až doposud.
Ptal jsem se proč nepřišel znovu, alespoň ještě jednou na zopakování, vždyť to měl hrozné. Nebyl na takový kontakt zvyklý, bylo to pro něj moc. Bohužel to tak u nás je. Pro někoho, dokonce pro mnohé, je ohromující zážitek pouhé podání ruky. Doznívá to v nich dlouho. Co teprve lehnutí si na lehátko a dělat nějaké společné cviky. Co s tím naděláte? Je to otázka tradic a zvyku každého zvlášť, je to všechno otázka tolerance, kterou je nutné občas zkusit, třeba nějakou metodou, nebo známostí.