Příklad aplikace Dornovy metody z počátku mé praxe – DŘEVORUBEC:
Na začátku mé praxe Dornovy metody r 2010 jsem přímo na chodbě potkal jednoho známého, který měl chvíli čas. Když už se zmínil, že ho trochu něco bolí, tak jsem to vzal jako velkou výzvu. Byl totiž dřevorubec, zrovna i v montérkách a bylo jasné, že toho bude mít hodně rozházené. Proto nechtěl ani dovnitř, ale byl v čistém a přesvědčil jsem ho, že o nic nejde, Dornova metoda bude super rychlá a nemusí si nic svlékat ani sundávat boty.
Ve stoje a pak na lehátku jsem změřil odchylky a hned jsme zacvičili odpovídající cviky, Každý s 2-3 opakováními. Cvičili jsme jen tam, kde byly odchylky. Takže jsem se ničím jiným nezdržoval a celé to trvalo 10 minut. Některá místa jsem zkoušel na tlak a bolelo ho to více, než jen jak skromně říkal na chodbě, že málo a že dobrý. Přiznal, že má v práci různé potíže, že ho bolí kde co a vrací se to.
Jak se poprvé postavil na nohy, cítil značné změny. Cítil změnu ve stabilitě a zlepšení, jako celkovou úlevu. Pak zjistil při prvních krocích a pohybech i to, že drobná pnutí a pobolívání různých míst přestalo. Byl překvapený, že to šlo tak rychle a že je vůbec možné něco tak změnit.
Po několika měsících, co jsem ho opět viděl, mluvil o tom stále jako o zajímavém zážitku a že to v práci bylo hned lepší a vydrželo z toho dost až doposud.
Ptal jsem se proč nepřišel znovu, alespoň ještě jednou na zopakování, vždyť to měl hrozné. Nebyl na takový kontakt zvyklý, bylo to pro něj moc. Bohužel to tak u nás je. Pro někoho, je ohromující zážitek pouhé podání ruky. Doznívá to v nich dlouho. Co teprve lehnutí si na lehátko a dělat nějaké společné cviky. Co s tím naděláte? Je to otázka tradic a zvyku každého zvlášť, je to všechno otázka tolerance, kterou je nutné občas zkusit, třeba tady touto metodou.