Bolest má dlouholetý vývoj. Kolísá v čase rozšiřuje se nebo přesouvá a má vliv na veškerou činnost. Kvalitu života snižuje dokonce ještě před tím, než se bolest ozvala. K mé práci určitě patří mapovat tělo v jeho reakcích na masérský tlak. I nejmenší bolest při masáží něco znamená. Schopnost, vždy znovu se jako masér přizpůsobit, aktuální situaci bolestivosti, je pro masáž zásadní.
Jak bolest začala?
Je jasné, že před bolestí bylo také něco, něco co ji způsobilo. Bolestí to zdaleka všechno nezačíná a kupodivu ani nekončí – jakože něco bolí, a že je to jedno a že u toho zůstane a jednou úplně zmizí. Zlaté oči.
Vyvíjí se dál, deformuje tělo, přenáší se na jiná místa, vznikají chronické bolesti a na ně se vážou i jiné potíže a všechny možné nemoci. Střídají se léky a nakonec nezabírá ani morfium.. Není to o stárnutí, i když vám to tak budou chtít od 30. i dřív vysvětlit. Je Vám 27? Tak to už máte věk na bolesti. Tak se to říká často.
Začátek bolesti začíná často necitlivostí a bolestí jen v okamžiku tlaku prstem.
Začátek bolesti není vždy od úrazu, nebo přetažení, to by bylo příliš jednoduché. Je to podprahový vývoj a bolesti jsou jen špičkami ledovců.
Nejdřív je místo necitlivé, bod nebo, celé plochy těla. Necítít si někdo vykládá, jakože je to dobré stejně, jako když to nebolí. Mezi necítit a nebolí pochopitelně nemůžeme dávat rovnítko!
Je to tak, nějakou necitlivost spousta lidí neřeší, je jim to jedno. Nikdo ke mně ještě nepřišel jen kvůli tomu, že necítí někde svá záda, nebo krk, a nějak se mu to nezdá a vyloženě mu to vadí. Důvod je jasný, pokud to vůbec zaregistroval, tak to měl za normál a hodil za hlavu. Rozhodně všichni víme, že to nepřekáží vegetění a je známo, že většina nejraději jen vegetativně přežívá.
Je jasné, že to ovlivňuje kvalitu prožívání. Na to, že se tak často setkavame až s propagací užívání si, že se klade užívání si na první místo, tak je ignorování necitlivosti celých částí těla docela jasně v protikladu. Není cítit nic ani dotek, není cítit šimrání, jen takové neurčité nic a je to úplně jedno. Nikdo ke mně ještě nepřišel, že necítí někde svá záda.
Zvláštní jak to užívání si života, bývá spojeno s přehlížením vlastního těla. Egon Reiter
Odtud začínají chybné pohyby
Necitlivost ve větším rozsahu už snad pochopitelně, že zhoršuje prožívání ve vztazích. Pokud to také nevadí, tak už asi ani nikoho nepřekvapí, když řeknu, že nevadí vlastně vůbec nic, že necitlivé místo zhoršuje také koordinaci těla, to znamená, že přibývá chybných pohybů, které vedou k přetěžování jiných částí těla a na konec to bolí a to právě taky dlouho, dlouho nevadí. Pak nepřekvapí ani, že bolest je masově ignorována, že se přeci s ní dá žít, ne? Zkouší se léky a nadužívají se. A žít se dá docela hezky dál. Pořád se dá vesele vegetit. Možná žaludek už nesnese všechny pamlsky jako dřív, ale je hodně toho, co se pořád ještě dá. Jsou to právě chybné pohyby, které vedou k tomu, že vám 10 lidí zacvičí jeden cvik každý jinak. každý jinak špatně. Každý totiž své tělo jinak ne/cítí a tím ne/ovládá, i kdyby 100x chtěli všichni v místnosti.
Zdaleka není všemu konec.. Některá bolest jde popřít vůlí a někdo tohle bere buď jako hrdinství, nebo někdo jako příjemnou hru. To až později to pořádně drhne.
Pozor na chronické bolesti, ta je trvalá a obvykle kolísá
Každá chronická bolest kdysi začala právě tak zvláštně a ta je pak už napořád. Kolísavě se vrací a pořád dokola. Je nutné s tím aktivně něco dělat kdo chce uspět v jejím odstranění. Je těžší se ji zbavit a tedy časově, finančně a hlavně energeticky náročnější. Zrovna té vnitřní energie po tom všem přitom ubylo také. Někdy je chronická bolest méně výrazná a spíš jde o pozvolný nástup únavy, výkon jde dolů, malé signály jsou ignorovány a na výkonu jsme dokonce existenčně závislý. Chceme vydržet dlouho v kanceláři i v manuální práci a jinde.
Další dopady snižování kondice, než jen bolest a úporné bolesti
Pohyb i sport nepřináší tolik radosti. Mají to i mladí, takže opět důkaz , že nejde o stárnutí. Dělají to stažené, ztuhlé svaly, vyosení kloubů, což je o tělesné formě.
Každý sám je nucen hledat návody pro zdravý životní styl a většinou nalézají to, čeho je všude hodně a evidentně nefunguje. Názory lidí jsou dnes opravdu rozmanité a zarážející. Většina se zajímá jen o úpronou bolest, když nezaberou prášky, pak teprve s tím někam jde. Většina vám bude také tvrdit, že nikdy prášky od lékařů nebudou chtít. Pak by ale nejdřív něco měli umět, s tělem, očekával bych na toto téma více objednávek. Nakonec i největší popírače léků jsem viděl jak spěchají do náruče farmacie. Někdo chce všechno pořád rozběhat a sportovat, ale odpovídající servis vyloženě nechtějí, to až se něco zase vysype. To hlavní je, že většina, za těch 10 let, co u mě byla kvůli bolestem, tak to brala jako léčení, jak u doktora. Je to styl vyléčit rychle příznak, nikoliv příčinu a rychle se zase ztratit v davu.
Radím proto etapu vývoje bolesti přeskočit a pokud již jsou, tak jak se jich zbavit a začít etapu rozvoje opravdové a uvědomělé kondice, která má určité měřitelné parametry.
Při hledání kvalitního životního stylu vám mohu ušetřit mnoho zbytečných i nebezpečných experimentů a ukázat včas směr k těm zajímavým a bezpečným.