Bolest má dlouholetý vývoj a kvalitu života snižuje ještě před tím, než se bolest ozvala. K mé práci určitě patří mapovat tělo v jeho reakcích na masérský tlak. I nejmenší bolest bývá při masáží varováním. Schopnost, vždy znovu se jako masér přizpůsobit, aktuální situaci bolestivosti, je pro masáž zásadní.
Jak bolest začala?
Je jasné, že před bolestí bylo také něco, něco co ji způsobilo. Bolestí to zdaleka všechno nezačíná a kupodivu ani nekončí – jakože něco bolí, a že je to jedno.
Vyvíjí se dál, deformuje tělo, přenáší se na jiná místa, vznikají chronické bolesti a na ně se vážou i jiné potíže a všechny možné nemoci. Střídají se léky a nakonec nezabírá ani morfium.. Není to o stárnutí, i když vám to tak budou chtít od 40. i dřív vysvětlit.
Začátek bolesti začíná často necitlivostí a bolestí jen v okamžiku tlaku prstem.
Začátek bolesti není vždy od úrazu, nebo přetažení, to by bylo příliš jednoduché. Nejdřív je místo necitlivé, bod nebo, celé plochy těla. Samo od sebe ještě klidně dlouho nic nebolí. Někdy taky není cítit šimrání, ani dotek, jen takové neurčité nic. Je jasné , že to ovlivňuje kvalitu prožívání. Přitom se často vyčítá, že se klade užívání si na první místo. Jenže nějakou necitlivost spousta lidí neřeší, je jim to jedno. Nikdo ke mně ještě nepřišel, že necítí někde svá záda. Užívání si, bývá spojeno s přehlížením vlastního těla. Kdo by si všímal vlastního těla, ne?
Chybné pohyby
Pak hrozí, že nebudou chtít slyšet, že necitlivé místo zhoršuje také koordinaci těla, to znamená, že přibývá chybných pohybů, které vedou k přetěžování jiných částí těla a na konec to bolí, jako první klidně něco jiného jinde. Pak hrozí, že bolest bude ignorována, že se přeci s ní dá žít, ne? A i hezky. Snižuje to ovšem výkon, jak ve volném čase, tak i v práci. Jsou to právě chybné pohyby, které vedou k tomu, že vám 10 lidí zacvičí jeden cvik každý jinak. každý jinak špatně.
Necitlivé místo samo ještě klidně nebolí roky a jen na tlak prstu. Právě různě velký tlak prstu a okamžik, kdy se ozývá bolest je pro mě důležitá informace.
Až po tomto všem se teprve někdy ozve takové místo samo bolavě. To není konec, má to další stupně a vývoj. Některá bolest jde popřít a až později to nejde.
Pozor na chronické bolesti, ta je trvalá a obvykle kolísá
Každá chronická bolest kdysi začala právě tak a ta je pak už napořád. Kolísavě se vrací a pořád dokola. Střídají se léky. Je možné ji někdy odstranit, ovšem nechává hlubší stopy v organismu. Je to tedy těžší se ji zbavit a energeticky náročnější. Zrovna té energie po tom všem pochopitelně ubylo také.
Je i jiný projev snižování kondice, než jen bolest a úporné bolesti
Daleko dřív než bolest, je únava, výkon jde dolů. Pohyb i sport nepřináší tolik radosti. Mají to i mladí, takže opět nejde o stárnutí. Dělají to stažené, ztuhlé svaly, vyosení kloubů, což je o tělesné formě.
Každý sám je nucen hledat návody pro zdravý životní styl a většinou nalézají to, čeho je všude hodně a evidentně nefunguje. Názory lidí jsou dnes opravdu rozmanité a zarážející. Většina se zajímá jen až o úpronou bolest,, pak teprve s tím někam jde. Většina vám bude také tvrdit, že nikdy prášky od lékařů nebudou chtít. Pak by ale nejdřív něco měli a hodně umět, s tělem. Nakonec i největší popírače léků jsem viděl jak spěchají do náruče farmacie. Pak chtějí pořád sportovat, ale odpovídající servis vyloženě nechtějí, to až se něco vysype. Někteří naopak vyloženě chtějí všechno jen od lékařů, i kdyby na blbou chřipku byl jeden čaj, tak budou raději chtít kýbl léků, než něco alternativního. Jenže to hlavní je, že většina, za těch 10 let, co u mě byla kvůli bolestem, tak to brala jako léčení, jak u doktora a to znamená do budoucna nadále závislost na pomoci od druhých.
Radím proto etapu vývoje bolesti přeskočit a pokud již jsou, tak jak se jich zbavit a začít etapu rozvoje kondice.